Asi je na čase podělit se s vámi, proč jsem byla na operaci a co všechno tomu předcházelo. Byla to dlouhá cesta a byla jsem ve stresu celý rok, do teď nechápu, kde, jak a kam se vlezl půl kilový myom o velikosti 2 másel? Mohlo se toho v mé léčbě udělat hodně jinak, ale nakonec to bylo takové štěstí v neštěstí. Tak pokud má moje osobní zkušenost pomoci aspoň jedné ženě, tak budu ráda, protože myom může mít až 40 % žen..
V první řadě chci sdělit, že článek je o mých pocitech, mých vlastních zkušenostech a zážitcích, ale nejsem lékař a tento článek nemá nahrazovat žádná vyšetření či odborné publikace!
Co je myom
Myom je NEzhoubný nádor (já raději používám jiné neoficiální termíny, třeba "koule", které mi přijdou trochu méně děsivé), ale bohužel jsou i vzácné případy, kdy se z myomu může stát nádor zhoubný... Trpí jimi až 20-40 % všech žen! Co to vlastně je, jak se klasifikují, operují, ošetřují, co jim předchází atd. je skvěle vysvětleno na stránkách Myomy - pana prof. MUDr. Michala Máry (našeho českého předního odborníka na myomy), který to tam má celé skvěle popsané. Více o něm a mou skvělou zkušenost rozepisuji níže v textu.
Zpátky do minulosti
Ale pojďme si říct, jak a kdy to u mě celé začalo....
Začalo to na střední.
Téměř před 11-12 lety mi můj tehdejší gynekolog sdělil, že mám malý myom. Tehdy měl asi 1,5 cm a mně v tu dobu bylo cca 21 let. Dost mě to vyděsilo, protože mi tehdy pan doktor ani nevysvětlil co to je, co se bude dít dál, nebo jak se to ne/může léčit. Během následujících pár minut mi řekl, že si mám vybrat, zda chci otěhotnět hned a nebo mi předepíše nějaké vysoce hormonální prášky (aby se ten myom stáhl) asi tak na půl roku a když je pak za půl roku vysadím, tak myom prý rychle naroste, takže by bylo vhodné poté hned otěhotnět... Bylo mi 21 let! Pro mě v tu dobu otázka na těhotenství a ještě stylem "teď nebo za půl roku" určitě nebyla na místě... Celý přístup s odstupem času vyhodnocuji jako celkem bizarní a krajně nevhodný, protože po mě chtěl odpověď okamžitě a dost na mě naléhal. Ale naštěstí jsem se vzpamatovala celkem včas a doslova mu řekla, že mi neprodává rohlíky a že si to celé musím rozmyslet. Řekl mi, ať se nejdéle do 14 dní ozvu, přijdu na kontrolu a pustíme se do toho...! Odcházela jsem v šoku. Naštěstí máme v blízkém okolí lékaře a tak mi sdělili, že mi pan doktor chtěl s největší pravděpodobností napsat hormonální prášky, které se v tu dobu v ČR testovali (na ženách kolem přechodu !!!!) a on by z toho měl asi hezkou provizi. Takže se asi není čemu divit, že jsem se u něj už NIKDY neukázala. Byla to gynekologie kousek od naší základky a po diskuzích s kamarádkami, které tam chodily také, jsme zjistily, že různé zvláštní praktiky nátlakem zkoušel i na ně. A také si vymýšlel a hlásil na pojišťovnu věci a situace, které se ve skutečnosti nikdy nestaly (například konzultaci po telefonu, návštěvu lékaře, různá vyšetření které reálně neudělal, atd.)..
Přešla jsem na jinou gynekologii.
Už si ani nevzpomínám, kam jsem chodila hned po opuštění této gynekologie, ale brala jsem tou dobou ještě HA, takže někam asi ano... :) Myom se vždy jen hlídal, nijak zvlášť nerostl a vždy jsem slyšela, že má velikost kolem 2,5 cm.
Před cca 8 lety jsem se pak dostala k mojí (nyní již ex) gynekoložce, která byla moc milá, empatická a já se tam cítila vždy příjemně. Ale bohužel milá doktorka neznamená dobrá doktorka... V tu dobu se stal ten největší problém. Chodím celý život na pravidelné prohlídky (1-2x ročně), protože se ten myom prostě musí hlídat. Ale o myomu nikdy moc nemluvila, ani když jsem se zeptala... Bylo mi řečeno, že má cca 2,5 - 3 cm a to bylo vše. Většinou se ze strany pani doktorky o myomu nemluvilo vůbec (klidně několik prohlídek po sobě) a já začala doufat, že tedy možná úplně zmizel (což sice není příliš obvyklé, ale může se to prý stát). Doktorka mi při ultrazvukovém vyšetření často říkala, že tam nic moc nevidí, a občas prohodila větu, že má špatný ultrazvuk... Já jsem tou větou "že tam nic nevidí" chápala, že v mé děloze tedy žádný myom asi nevidí, ne že je rozbitý ultrazvuk a ona neumí anebo nevidí nic na té obrazovce... Tak je to doktorka, asi ví co dělá. Tudíž jí v vcelku důvěřujete, a věříte, že kdyby si nebyla jistá, asi by to nějak řešila nebo mě poslala někam jinam na kontrolu.
V únoru to všechno prasko.
Jako každý rok jsem šla i letos na běžnou prohlídku. Paní doktorka mě vyšetřuje a celkem dlouho mi tam "rejdí" tím ultrazvukem.. U toho pronáší (pro mě již klasické) věty typu "nic tam nevidím", "ten ultrazvuk je rozbitý", "špatná viditelnost" a pak na závěr pronesla legendární větu "uklízečka nám ho v noci..." asi nějak shodila...??? Dál ultrazvuk již neřešila, odložila ho a přešla plynule v rámci prohlídky na prohmatání podbřišku.
A říká mi: "Vy asi hodně cvičíte, co? Máte to břicho takové tvrdší."
Já na to: "Ne ne, teď už přes půl roku vůbec necvičím."
A ona na to: "Hmm, to je divné. Tak počkejte, zavolám kolegyni..."
Pak přišla její kolegyně. Vzala (ten stejný) ultrazvuk a během jedné vteřiny říká: "No, vždyť tam taky máte obrovský myom, má asi 10 cm."
V tu chvíli se mi udělalo docela mdlo. Jak jsme se proboha dostali z "nic tam nevidím" na "máte v těle 10 cm obří tvrdou kouli"? Na to konto mi řekla, že to bude muset ven a možná mi vezmou celou dělohu, protože vyndat takhle velký myom je pro operatéra celkem náročná operace, narozdíl od operace při které se vezme celá děloha... Koukala jsem na ní jak vyjevená a musela jsem z toho být taky pěkně zelená, protože moje doktorka mě po jejím odchodu začala uklidňovat, že si mám vše rozmyslet a ať PŘIJDU ZA PŮL ROKU! Nekecám, fakt, až za půl roku (což by bylo někdy teď v průběhu podzimu)...
Tady je vidět rozdíl mezi rokem 2021 a 2024.
Fotila jsem si to jako před a po, ať vidím výsledky, po nějaké době intenzivního cvičení. Jenže v roce 2021 jsem začala cvičit a fakt hodně (na moje poměry) cvičila několikrát týdně až do svatby (roku 2023), kdy jsem reálně na tom břiše pořád neviděla výsledky. Což mě docela frustrovalo a tak jsem po svatbě cvičit skoro na rok přestala... A až letos v červnu zase začala a proto vzniklo další foto "před" - vpravo. No, tak aspoň to budu moct zase porovnat, až budu delší dobu od operace a všechno se srovná, jak má. Přidám vám pak update.
Důvěřuj, ale prověřuj.
Hned druhý den jsem si našla soukromou gynekologii, kde mě vzali během pár dnů, protože jsem chtěla mít další a nezávislý názor od někoho, kdo má FUNKČNÍ ultrazvuk, ať mám aspoň tedy potvrzenu velikost a jaké jsou případně možnosti léčby.
Mají tam doktorku, která se také specializuje mimo jiné i na myomy a ten přístup, ordinace, a vlastně i křeslo s pomůckami byla úplně jiná liga. Shodou okolností jsem pak zjistila, že pracuje v Apolináři také a i ona mi pana prof. Máru doporučila. Říkala, že by operaci už neoddalovala, že je myom velký a ještě by to nyní mohlo jít vyndat laparoskopicky (mini invazivně), ale že mám přijít cca za 3-4 měsíce a dohodneme se co dál.
Není čas ztrácet čas
Musím říct, že od té doby mi to stejně nedalo spát. Byla jsem doslova v půl ročním permanentní stresu. Z operace, z myomu, z toho co mi mohla moje ex doktorka ještě zanedbat, z toho co všechno mě čeká... Biopsie, zda to není zhoubný.. Není se čemu divit, že mi po celém tomhle šíleném roce na hlavě zůstala tak polovina vlasů...
Další zvětšení značí, že není na co čekat.
V létě (když jsem sebrala odvahu - na lehátku v Chorvatsku) jsem se objednala na kontrolu k mé nové gynekoložce, a rovnou také na konzultaci k panu prof. Márovi. Bohužel jsme zjistili, že je myom zase trochu vyrost a tak opravdu není na co čekat a oddalování operace bude jen a jen horší.
😱 Myom měl přes 10 cm a vážil půl kila... To jsou cca 2 másla..?!
Prof. MUDr. Michal Mára
Na pana prof. Máru jsem slyšela všude samou chválu (zaslouženě), a dokonce u něj byla i jedna moje kamarádka a také jí operovat. Takže jsem hned věděla, že pokud mám jít na tuto operaci, je ten nejlepší, koho bych si mohla vybrat. Objednala jsem se nejprve na placenou kontrolu a konzultaci (přes ty jeho webové stránky) a vzhledem k velikosti a mému zdrav. stavu jsme se během následujícího týdne dohodli na termínu operace. Bohužel kvůli tomu, že byl myom opravdu velký a od mé doktorky nemám žádné adekvátní záznamy o rychlosti jeho růstu, tak jsem pro jistotu šla také na biopsii (pomocí hysteroskopie).
Od konzultace do operace to trvalo cca 2 měsíce. Operovali mě v Apolináři a opravdu jsem si nemohla vybrat lépe. Pan doktor je moc milý, hodný, empatický a především přistupuje k pacientkám citlivě, všechno vám v klidu, ale věcně a jasně vysvětlí. To na mě udělalo dojem, protože bylo vidět, že je to velký profesionál.
Před operací a po operaci se mnou také vždy chvíli mluvil, aby mi sdělil průběh a výsledky operace. Sdělil mi, že měl myom přes 10 cm a vážil půl kila...!!! Operace trvala asi 2,5h. Ale celý rozhovor si bohužel nepamatuju, byla jsem na té JIP celou dobu trochu mimo (a přitom to bylo až druhý den - ale podle rozhovoru s paní jsem zjistila, že si z JIP nějaké věci opravdu pamatuju jen tak v mlze nebo vůbec).
Moje paní doktorka na gyn. kontrole mi pak říkala, že je pan doktor průkopník v myomech a že jsem měla štěstí, že mě operoval. Protože prý v jiných zařízeních by si na takto velký myom laparoskopicky (mini invazivně) asi ani netroufli.
Operace a příprava
Byla jsem na operaci poprvé. Měla jsem z toho doslova půl roční noční můry. Nejvíc to na mě dolehlo cca 14 dní před operací, to jsem chvílemi doslova šílela (taková horská dráha emocí), ale čím více se to blížilo, tím jsem byla spíš klidnější. Týden před operací jsem měla beze zbytkovou dietu a tak jsem byla plně zaměstnána sledováním co ne/můžu jít co vařit a také co si sbalit.
V Apolináři jsou všichni úžasní (od paní na vrátnici po operatéry), moc milé a ochotné sestřičky, které jsou tam pro vás a vaše dotazy, všechno v klidu a citlivě vysvětlí a je s nimi i zábava, což vás aspoň trochu rozptýlí. :)
Původně jsem chtěla nadstandardní pokoj (který je tam na tyto zákroky jen jeden), ale byl už půl roku zarezerovaný a musím říct, že jsem za to nakonec byla vlastně ráda! Byla jsem na pokoji celou dobu s 2-4 ženami a z toho se 2 po celou dobu pobytu, a i ony byly skvělé. Povídaly jsme si celou dobu (díky čemuž nám to uteklo a také jsme se vzájemně uklidnily). Jedna šla na vyndání celé dělohy (měla také myomy) a s tou jsme pak ležely i na JIP a pak nás vrátili na ten stejný pokoj i na poslední den. Tak bylo fajn, že jsme se už znaly a mohly jsme si sdílet informace a společně se taky trochu motivovat k pomalé chůzi, což mi docela pomohlo hlavně psychicky. Celkem jsme tam byly tedy 3 noci (den před, den operace a den po) a i když někoho pouštěli z JIP hned domů, já byla nakonec ráda, že tam tu jednu noc ještě můžu zůstat. Doma bych zbytečně plašila, jestli je vše v pohodě.
Musím říct, že nakonec to tak hororové (jako v mých představách) naštěstí nebylo. Jasně, není to žádná příjemná zábava, ale dá se to zvládnout. Nejvíc nepříjemný bylo asi probuzení z narkózy, injekce proti bolesti do břicha a pak ten 2-5 den, kdy vám škrundá v břiše, protože odchází ten plyn, kterým nafoukli při operaci břicho. A také první dny mě bolel žaludek při každém jídle, protože jsme cca 2 dny v kuse před tím nejedly.
Rekonvalescence
Je neuvěřitelné, jak je lidské tělo úžasné. Každý den jsem cítila znatelné zlepšení. Po propuštění jsem už ani nebrala žádné léky na bolest (jen jednou na spaní). Pouze espumisan na zbavení se plynu a Müllerovy pastilky se šalvějí pro zahojení krku po intubaci (protože to bylo hodně nepříjemné).
Po cca 8 dnech mi moje doktorka na gynekologii zkontrolovala modřinu na jedné straně (pro jistotu) a vyndala stehy. Od té doby to bylo už úplně o něčem jiném. Sice se pořád nejlépe cítím v posteli a krátké procházky nebo výlet na kafe jsou zatím mé maximum, ale i tak je vidět velký pokrok. Snažím se dodržovat doporučení lékařů a šetřit se. Neuvěřitelné je, že jsem dokonce dostala menstruaci v termínu, jen o pár dní dříve a hned je znatelně slabší než před tím.
Fotky jsou z rozlučky se svobodou, kterou jsem měla na Ibize. Jsou focené před rokem a půl. A už tam jsem si všímala, že je moje břicho opravdu větší, než by mělo být. A bohužel nejen já. Jedna známá mi v reakci na stories napsala, že mi gratuluje k těhotenství...
Ohlédnutí za tím vším
Red flags které si člověk ani neuvědomí
Já si v posledních 3 letech sice všímala, že mám trochu tvrdší břicho, a že z profilu vypadám jak ve 4 měsíci, ale ono když to roste postupně, tak si toho vy sami prostě těžko všimnete, a pak už ani nevíte, jestli to je normální a jste jen paranoidní, nebo je to divný... Od toho přeci chodím na ty pravidelné kontroly... Když někomu řekla, že mi přijde, že mám velký břicho, tak se všichni spíš usmáli, že jsem se jen moc najedla, že jsem přeci hubená, a ať neřeším blbosti... Doma jsme si s Michalem naopak mysleli, že se mi spíš ze sezení u PC a málo cvičení propadá páteř (což by dávalo smysl, protože mě záda opravdu někdy bolí) a že mi z toho vylézá břicho dopředu (jako na obrázku níže), takže jsem začala víc cvičit záda. Bohužel až teď zpětně vnímám všechny ty signály, kdy jsem se najednou během roku nevešla do kalhot přes břicho... Že jsem dostala gratulaci k těhotenství... Že když jsem ležela v sauně na lavici, tak mě pnul podbřišek z toho, jak byl velký... Že jsem měla první dny opravdu znatelně silnější menstruaci a trvala poměrně dlouho...
Několik let jsme si mysleli, že se mi "jen" povoluje páteř a kvůli tomu mi vylejzá břicho ven (jako je zde na obrázku)... Tak jsem začala intenzivně cvičit břicho a záda. Ale bez výsledku.
Mnoho děsivých otázek
A tak si teď zpětně pokládám spoustu děsivých otázek... Co kdybych mojí doktorce před 3/4 rokem kývla na větu "máte nějaké tvrdé břicho, ale vy asi hodně cvičíte.." a řekla, že cvičím? Myslela by si, že mám tvrdé břicho ze cvičení a nikdy by svojí kolegyni nezavolala. Já bych to tedy mohla mít v těle ještě dalších x let, kdy by to už opravdu laparoskopicky a nebo dokonce bez celé dělohy vyndat nešlo..? Nebo co kdybych měla tu vzácnou a zhoubnou variantu myomu a ona by ho ani neviděla..?! Nikdo neví, jak rychle doopravdy rostl (což by pro mohl být jeden z varovných příznaků špatného myomu). No, jsem ráda, že to mám za sebou a snad se mi nevrátí v příštích letech.
Comentarios