Jeden den se procházíte kolem moře a druhý den jedete lodí k nejznámější NYC památce.
Jižní část Manhattanu je asi nejhezčí a nejzajímavější (aspoň pro mě).
Měli jsme to štěstí, že jsme v jižním Manhattanu rovnou bydleli a já tak mohla každý den, chodit na procházku kolem moře a jen tak sedět na lavičce a čučet do blba (na moře a Jersey). Jako třeba při západu slunce, to bylo fakt ?☀️.
První den, tam opravdu dost foukalo, ale ty další byly krásné slunné a teplé…
Když jsem se vydala ke komplexu mrakodrapů One World Trade Center (One World Trade Center je nejvyšší budova v USA a pro nás asi zároveň nejhezčí mrakodrap, který jsme v USA viděli), brala jsem to vždy od hotelu doprava a šla kolem moře, po jejich „Náplavce“ až k ní. Lidé tu sportují, je zde spousta hřišť a já to tady měla asi nejradši.
Když člověk stojí pod tou obrovskou stavbou, cítí, jak je maličký a nicotný oproti tomu. Hned vedle té budovy se nachází památník, který vznikl na místech po „Dvojčatech“. Jsou to dvě nádrže, které mají uprostřed malou díru a do ní vtéká voda. Kolem obvodu jsou jména všech obětí po atentátu 11.září.
Ve mně to vyvolalo obrovské emoce, jelikož si na ten den pamatuji naprosto přesně. Leželi jsme s tátou v podvečer doma a dívali se na detektiva Columba, když v tom pořad přerušili a pustili živé záběry z doutnajících dvojčat, ze kterých v zoufalství skákali lidé a chvíli po té, se obě budovy zřítily jak domečky z karet. Já jsem tenkrát moc nechápala, proč nám jako vypnuli ten pořad (?!), dokud mi to táta nepřirovnal k tomu, že to je dost podobné tomu, jako kdyby někdo začal bourat náš Pražský hrad. V tu chvíli mi došlo, jak moc důležité budovy to byly a hlavně (!!!) co se to vlastně ve skutečnosti na druhé straně světa děje, že tam umírají lidé a my nemůžeme udělat vůbec nic.
Když jsem teď stála u jednoho z památníku, a četla si ty jména, bylo mi z toho opravdu špatně. Nevinní lidé umírají kvůli neshodám politiků…
Upřímně, až na tuhle fotku jsem jich víc dělat nechtěla, protože mi nepřijde nic hezkého k focení, na památníkách, které jsou vzpomínkou na mrtvé. Stejně tak, jako si nefotím hroby… Mám z toho pak pocit, jako bych si kus toho smutku brala s sebou…
No a teď k té hezčí stránce NYC…
Socha Svobody!
Pokud si neuděláte online rezervaci předem (což my jednak nevěděli a jednak z důvodu Kubovy práce, jsme ani nevěděli, kdy bude/nebude mít čas), tak doporučuji, stejně jako my, jít tam co nejdřív. Také se nás snažili zlákat na nějakou „výhodnější“ přepravu kuplíři, co odchytávají turisty cestou, ale tomu jsme opravdu nevěřili, protože musíte projít kontrolou, než vás vůbec pustí na ostrov, hlavně proto tam jsou takové fronty. Největší maso byla asi ta loď, lidi se můžou skoro pošlapat aby si vyfotili ten pohled na sochu a ostrov.
Také si sochu, nebo široké okolí můžete prohlídnout pomocí dalekohledu, za pár centů.
Socha je krásná, z ostrova je nádherný výhled a cesta lodí je příjemné oživení.
Cestou zpátky si můžete ještě vystoupit na druhém ostrově Ellis Island. My bohužel neměli čas, protože Kubík musel do práce, ale myslím, že jsme zase o tolik moc nepřišli.
Další článek bude o Brooklynském mostě, plný krásných symetrických fotek ?.